Fotografoval pamětníky: Na to špatné se lehce zapomíná
FOTO: Tomáš Hájek

Fotografoval pamětníky: Na to špatné se lehce zapomíná

5. 6. 2018

Brněnský fotograf a novinář Tomáš Hájek nafotil pro neziskovou organizaci Post Bellum fotky pamětníků, kteří  vzpomínali na komunistické perzekuce ve Zlínském a Olomouckém kraji. 

Skrze příběhy místních osobností výstava připomíná důsledky nástupu KSČ k moci v únoru 1948 a vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Fotky lze vidět ve Zlíně v Parku Komenského u Zlínského klubu 204 a to od 5. do 25. června.

Kolik lidí jste pro výstavu ve Zlíně a Olomouci nafotil?
Pro výstavy, které v Olomouckém a Zlínském kraji pořádá nezisková organizace Post Bellum, jsem fotil celkem 28 pamětníků. Přestože jsem z malé vesnice Rajhradice kousíček od Brna, najezdil jsem za květen při cestách za pamětníky na dva tisíce kilometrů. Byl jsem u hranic s Polskem na severu Olomouckého kraje, ve vesničce, která má pár desítek obyvatel, fotil jsem ale také ve Zlíně, Uherském Brodě, Rožnově pod Radhoštěm. Cestováním a focením jsem strávil skoro padesát hodin, další hodiny vzala úprava fotek a jejich příprava pro výstavu. Byla to ale krásná práce. 

Kolik je dnes těm lidem roků a v jaké jsou kondici?
Všichni přesáhli sedmdesátku. Trochu nezdvořile jsem se většiny z nich ptal na věk. U nikoho nebyl můj  tip správný. Většinou jsem se o deset, ale klidně i patnáct let minul a vždy jsem hádal méně, než pamětníkům ve skutečnosti bylo. Všichni jsou ve skvělé kondici. Minimálně mentální kondici. Někteří mají bohužel zdraví podlomené, často v důsledku věznění, tvrdé práce či jiné perzekuce komunistickým režimem. Ale mysl mají všichni čistou a bylo obohacující si s nimi při focení povídat!

Který příběh vás nejvíce zasáhl?
Nechci vypíchnout jeden, jsou to všechno silné příběhy a všichni pamětníci jsou velmi skromní. Obdivoval jsem ale jejich optimismus, vitalitu a elán, s jakým k fotografování přistupovali. 

Co se ti vámi focení honilo hlavou?
Musím říct, že většinou jsem přemýšlel o tom, jak bych se já zachoval v jejich situaci. Jak křehká je lidská svoboda, a jak lehce o ni můžeme být připraveni nebo se dokonce sami připravit. A s každým novým příběhem mi docházelo, jak důležité je tyhle příběhy posbírat a dále vyprávět. Na to špatné se totiž strašně lehce zapomíná, lidská paměť je milosrdná. 

Vaším největším koníčkem je cestování. Rád jezdíte po světě a fotíte. Narazil jste na svých cestách na podobně silné příběhy?
Cestuji hodně. Smutné je, že podobné příběhy jsem vyslechl třeba v Barmě, dnešním Myanmaru, psal jsem články o Pol Potově genocidě v Kambodži, zaznamenal příběhy lidí poznamenaných válkou ve Vietnamu, která se podepsala také na životech obyvatel sousedního Laosu. Mnoho podobných životních cest prošli lidé v Rakousku, ve Španělsku, Itálii či Portugalsku. Čím více cestuji, tím větší mám pocit, že ještě nebyly všechny podobně smutné a vypjaté příběhy napsány a odžity. Ale věřím, že některé můžeme změnit na šťastnější právě připomínáním těch tragických.

Čemu se ještě věnujete?
Jsem fotograf, novinář. Právě cestování, které jsme už zmínili, a díky kterému mohu u nás v ČR ukazovat, jak se u nás žije krásně, jak se máme proti jiným národům dobře, mi přijde smysluplné. Protože já a moje žena si myslíme, že je třeba s tímto pohledem začít už v dětství, založili jsme stránky www.objevimesvet.cz, kde se snažíme rodičům pomáhat překonat strachy a obavy z cestování s dětmi. A našim příkladem je chceme také inspirovat, ukázat jim, že to jde. 

Hodnocení:
(4.3 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Ano černobílé snímky jsou moc krásné. Barevná fotografie by to zbytečně zkazila.
Jitka Havlová
Pane Hájku vaše fotky se mi líbí a navzdory tomu, co lidé na nich prožili, působí všichni optimisticky. Přeji vám ještě hodně setkání se zajímavými lidmi.
Věra Ježková
Ano, krásné fotky krásných tváří. Krásných i bez botoxu. A kouzlo černobílé fotografie.
Zuzana Pivcová
Tyhle portréty jsou totiž takové spontánní a pozitivní. Když už někdo fotil staré lidi, tak v tom byla většinou tíha stáří, smutek, osamělost. Moc se mi líbí, díky.
ivana kosťunová
Krásné portréty- staří lidé jsou krásní tím, že jejich obličej odráží jejich životní zkušenosti.