Jaké nejhorší věci dělají ženy mužům?
Ilustrační foto: ingimage.com

Jaké nejhorší věci dělají ženy mužům?

18. 6. 2019

Američtí psychologové provedli rozsáhlý průzkum mezi páry na téma kvalita jejich vztahů. Závěr? Spousta žen si neuvědomuje, že se ke svým partnerům chovají kriticky a nadřazeně. S přibývajícím věkem jsou ještě kritičtější.

Průzkum prováděla uznávaná psychložka Patricie Love, mimo jiné autorka bestseleru Jak beze slov zlepšit své manželství. Sestavila dokonce žebříček sto jedna způsobů, jak ženy v mužích vzbuzují pocit viny. A protože dokáže být sebekritická, zahrnula do nich padesát způsobů, o kterých si je vědoma, že je někdy použila. Tak schválně, poznáte vy ženy, že někdy něco takového říkáte? A vy, pánové, že někdy něco takového slyšíte?

1. Vylučování ze zásadních rozhodnutí: Dohodla jsem se s dětmi, že letos strávíme Vánoce u nich.
2. Opravování mužových slov před někým jiným: Co to říkáš? Nebylo to ve středu, ale ve čtvrtek.
3. Udělování nevyžádaných rad: Kdybys tam zavolal, už bys to měl za sebou.
4. Ignorování jeho potřeb: Určitě nejsi tak unavený, abys tam se mnou nemohl jít.
5. Nechválení: No co, sekání zahrady je přece tvoje práce.
6. Blahosklonné jednání: No vidíš, jak si umíš hezky uklidit košili.
7. Snižování významu jeho práce nebo koníčků: Co tam vlastně celou tu dobu děláš?
8. Neprojevování zájmu o jeho koníčky: Nechápu, co na tom vidíš
9. Přeformulování jeho slov: Když jsi říkal, že jsi unavený, myslel jsi tím, že se se mnou nechceš bavit.
10. Obviňování: Kvůli tobě jsem tak nervózní, že nedokážu rozumně uvažovat.

Je to jen desítka z té více než stovky, ale už tak je to zdrcující čtení, že?

"Jestliže jste žena a při čtení těchto řádků si říkáte, že tohle neděláte, možná máte pravdu," uvádí ve své práci psycholožka. "Přesto vám doporučujeme, abyste si s partnerem sedli a jednotlivé položky jednu po druhé probrali. Možná se budete divit, jak rozdílně různá sdělení vnímáte. Ovšem neptejte se: Kritizuju tě? Cítíš se kvůli mě provinile? Je to stejné, jako byste se partnera zeptali: Mám v těhle šatech velký zadek? V takové chvíli vám žádný logicky uvažující muž neodpoví upřímně. Raději se ptejte: Jakým způsobem tě kritizuju nebo v tobě probouzám pocity viny?"

Šedesátiletá Ilona z Prahy je milovnicí různých psychologických knih, a tak si jednou s partnerem takový rozebírací dýchánek uspořádala. Upekla jeho oblíbenou krkovičku, koupila dobré víno, prostřela na zahrádce po třešní.

"Najedli jsme se, napili, Petr vypadal, že za chvíli usne, a já se ho zeptala: Čím v tobě probouzím pocity viny? Místo pěkného rozboru našeho vztahu jsem slyšela větu plnou zděšení: Proboha, co zas máš, jaké pocity viny, právě jsem si říkal, jak jsem se dobře najedl a jak mám skvělou ženskou. Všechno musíš zkazit." A odešel do dílny.

"Myslím, že ne všechny psychologické příručky jsou aplikovatelné v praxi," směje se tomu Ilona.

Přesto není na škodu si občas nějakou tu knihu na téma vztahy mužů a žen přečíst. Psychologové se shodují, že čím déle partnerství trvá, tím více je v něm stereotypů, a tím méně lidé přemýšlejí nad tím, co jeden druhému říkají. Přesněji, jak ten druhý chápe to, co mu říkají. Protože, jak tvrdí psychložka Patricie Love: Vidí-li žena mlčícího odtažitého muže, neuvědomuje si, že ve skutečnosti se dívá na muže zahlceného kritikou a nespokojeností své partnerky.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Áňa Lagron
Chlap je roztomilý do šesti let, potom je to na zabití.Rozdíl mezi mužským a ženským myšlením skvěle ukazuje divadelní hra Cavenman (jeskyní muž) viděla jsem to již třikrát. Super a pravdivé! Největší afrodisiakum ženy pro muže je prý smysl pro humor.Potvrzeno 9x z 10.
Jaroslav Charvát
Ano, ten článek je zajímavý. Už jsem delší dobu vdovec. Z toho vašeho desatera jsem asi 8-9 bodů poznal na vlastní kůži. Ne hned. Vše šlo pomalu a nenápadně. S postupným stárnutím. S manželkou jsme byli spolu 49 roků. Potom těžce onemocněla za pár měsíců na to zemřela. Po celou dobu její nemoci - až na posledních 14 dnů - kdy už musela do nemocnice, jsem se o ni staral doma. Chemoterapie, ozařování atd. Mozek pracoval perfektně a slinivka byla zasažena, vše chápala do posledního okamžiku co se děje. Chtěl jsem se o ni postarat až do posledního možného okamžiku. Konec byl pro manželku vysvobozením. Bohužel váš článek popisuje náš vztah během manželství. Jenže tomu druhému to nevysvětlíte, on nechápe to, že se k vám chová negativně. Tak vím o čem píšete. Ale já neznám lék jak takovému vztahu pomoci. Já jsme nemohl pomoci ani sobě.
Věra Ježková
Zajímavé. Ale nic z toho opravdu nedělám.