Proč číst knihu? Protože kniha nás vtáhne do děje natolik, že ani nevnímáme realitu dnešního uspěchaného světa. Při čtení jakéhokoliv příběhu si vytváříme vlastní svět a vkládáme i své pocity. Srovnáváme děj s vlastním životem a porovnáváme, co máme společného s postavami, hledáme skryté významy a čerpáme sílu na reálný život.  

Protože knihy mají duši, tajemnou příchuť, vypovídají o dávné minulosti, voní stářím. Přistupujeme k nim s úctou a opatrně.  

Protože mají příběh, který s léty nestárne, a při pohledu na krásné ilustrace a staré písmo se tají dech. Kniha je ovšem někdy tak průhledná, že spoustu věcí víme dříve než hlavní postavy a nejraději bychom jim napověděli, že to dělat nemají, že zase něco přehlédly.

Protože kniha nás uklidňuje, vidíme-li, že je někdo na tom ještě hůř než my a my nemáme důvod ani právo se litovat.

Dokážeme si představit život bez knih? Kdyby lidé neuměli psát? Ano, kdyby byl jen internet, televize a místo dlouhých dopisů by se psaly jen SMS? Těžko bychom měli takovou představivost, vyjadřování, fantazii. Někteří lidé dokonce podle knih žijí, přečtou si knihu a pak naprosto změní svůj život. I knihy dnes podléhají modernizaci, digitalizace, zvukové knihy pro nevidomé, čtečky elektronických knih a podobně. Díky technice, kniha pronikne mezi různé skupiny čtenářů. Ovšem je také pravda, že dnes knihy čte mnohem méně lidí. Je to škoda, protože dneska si jen tak nepopovídáte s člověkem v autobuse, metru či tramvaji o nějaké známé knize. Lidé dříve veškeré vědění získávali z knih.

(vsuvka: Čtení je vášeň, záliba, koníček či posedlost, chcete-li. Vášnivý čtenář knihu nehltá, ale vnímá! Vychutnává a mazlí se s knihou, vrací se k zajímavým pasážím, nepospíchá! Tak jako vášnivý houbař zastaví a pokochá se pohledem na krásnou rodinku muchomůrek nebo vášnivý turista výhledem do kraje…Ale jakmile zpracují zážitky, úlovky, fotky… začnou je "svrbět" ruce, nohy, oči a nejraději by ihned znovu vyrazily za dalšími novými zážitky, úlovky a fotkami…Vášnivý čtenář čte a čte, protože je pro něj čtení koníček nejmilejší, nejhezčí a nejzajímavější. Ostatně jako všechny koníčky a záliby, kterým se věnujeme celým srdcem…)

Lidé, kteří nečtou, se jen vymlouvají, že nemají čas, že musí číst tak pomalu (celý rok), aby ji stačili zažít, anebo si počkají na film. A zfilmovaná kniha? Myslím si, že při čtení knihy si vytváříme film sami. V knize je sice napsáno, že dotyčná postava má hluboký hlas, černé vlasy, dlouhé nohy, malou výšku atd., ale i kdyby byla postava popsána do sebemenšího detailu, stejně si ji každý představí úplně jinak. Když se natočí film podle knihy, veškeré představy čtenářů jsou rozmetány. Ani ten nejlepší film se nevyrovná knize, protože ve filmu je všechno dáno. Vidíte i tu nejmenší vrásku a slyšíte hlas, nemůžete si nic domyslet, neboť všechno vidíte. Režisér podává příběh vlastníma očima, děj je zkrácený. Někteří čtenáři ani na zfilmované knihy nechodí a naopak. Zato v knize si můžete domýšlet všechno a podle sebe, svých představ a pocitů.
 
Kniha je určitě nedílnou součástí života. Kniha je krása, co zdobí svět. Kniha je moudrost tisíců let. Ten, kdo nečte, žije jen jeden život, ale čtenář žije několik životů najednou.

Dokážeme si představit život bez knih?